CleverFarm na moři

25. červenec 2017

Náš CEO, Ondřej Tomas, je vášnivý jachtař. Na jachtu bere svou rodinu, přátele, kamarády, kolegy… Jednoduše se občas nechá přemluvit, aby někoho svezl nebo s ním absolvoval regatu. Jednoho dne se ale sám rozhodl, že vezme na výlet po moři celý tým CleverFarm, jako odměnu za bezesné noci strávené nad „nitrátovou směrnicí“.

 Protože se ale tým CleverFarm na jednu standardní jednotrupou plachetnici „bavárku“ nevměstná, Ondřej požádal svého kamaráda, fotografa PavlaNesvadbu, shodou okolností také vášnivého jachtaře, aby dělal skippera druhé posádce. V úterý 27. 6. se tak obě posádky vydaly auty na cestu směr Chorvatsko, do země moře, olivových hájů a Gorana Ivaniševiće. Naší domovskou marínou se stalo město Biograd na Moru.

Z deníku posádky:

Den 1

K večeru dorazila do maríny postupně všechna auta se členy posádky. Vybalili jsme věci a našli svoje plachetnice. Mnozí z nás nikdy uvnitř takové lodi nebyli. Obdivovali jsme tedy chytré uložení hrnců, útulnost kajut a ergonomii dvoutaktního splachovacího záchodu. Večer jsme navštívili místní konobu, kde Ondřej podal základní informace o bezpečnosti jednotrupé plachetnice s kýlem („V podstatě se nemůžeme převrátit“) a pochopitelně o mořské nemoci v její nejlepší variantě („Nechoďte do podpalubí, když to moc houpe“).

Den 2

Hned druhý den jsme pochopili, co je tím myšleno. Vítr byl silný „jugo“ a přetrval až do nočních hodin. Loď jela v permanentním náklonu, z police v podpalubí občas vypadl hrnec, posádka ale zůstala na lodi.

Hned ráno jsme dostali rychlé školení k ovládání lodi a docela rychle jsme poznali, co je výtah, otěž, hlavní plachta, gena, rolfok, vinšna, ráčna, stěžeň, ráhno, topenanta, otěžový jezdec, záseky, fendery, jak vytáhnout a svinout plachty, co je návětrná a závětrná strana. Menší problémy byly s nácvikem základních uzlů, bez kterých se na lodi neobejdete, nutno však dodat, že i přes značnou kreativitu ve vázaní lodního uzlu, jsme nic důležitého v moři nezanechali (kromě klobouku, který mi ulétl hned první den).

Zanedlouho už ale posádky kmitaly po palubách a lodě křižovaly proti větru směr národní park Telašćica. Do zátoky jsme dorazili v odpoledních hodinách. Uvázali jsme lodě k bojkám a po chvíli doplul na člunu i místní ranger Goran s kasičkou… za stání na bojkách se platí nemalá kuna.

Součástí každé takové lodi je vždy i malý člun s motorem pro několik lidí. Ten náš byl ucházející… a to doslova. Než jsme se všichni přemístili z lodi na Dugi otok, byla ho půlka. Zajímavostí ostrova je slané jezero Mir a romantické útesy na jeho vnějším pobřeží, což jsme si nemohli nechat ujít.

Den 3

Čtvrtek byl čarovný. Cílem bylo opuštěné filmařské městečko Mana, kde se točil film, který nikdo neviděl. Už samotné kotvení v zátoce mělo svoje kouzlo. Úkol zněl jasně: kotvu spustit, co to jde, a nebyl čas lámat si hlavu nad tím, kde a jak je zakončen řetěz kotvy. Krátce na to jsme tak pozorovali, kterak konec řetězu opouští naviják a mizí pod hladinou. Všechno ale nakonec dobře dopadlo, řetěz byl ještě přivázán lanem do kotevní skříně a po několika pokusech, kdy pomohla síla (zkuste to s metrákovým řetězem na houpající se lodi), se nám jej podařilo nasadit zpět na naviják. Uf.

Po krátké koupačce se posádky vydaly na výšlap k útesům městečka, kde jsme také pořídili pár fotek. Další štace byla ostrov Žut. Tentokrát, za úplného bezvětří, již byla možnost i něco dobrého uvařit za jízdy. Kapitáni sice měli nějaké poznámky o absenci živočišné bílkoviny (zejména té vepřové) v hromadném stravování, Maňo ale nakonec přichystal aspoň tuňákový salát, za což mu náleží bobřík efektivního vaření.

Večer jsme kotvili v maríně Bain, která, troufám si tvrdit, na naši návštěvu jen tak nezapomene. Symbolem večera se stal slovinec s obrovskou luxusní plachetnicí, který si nás chtěl získat hlasitou reprodukcí chorvatských národních písní. Povedlo se to ale pouze částečně, protože Ondrejko a Martin vzápětí opáčili jejich slovenskou variantou. Veselí se tak protáhlo do ranních hodin.

Den 4

Poslední plavební den bylo naprosté bezvětří, takže jsme většinou jeli na motor. Nikomu to, zdá se, nevadilo, ráno bylo náročné a kapitáni vycítili, že svěřit loď posádce v takovém stavu by se nemuselo vyplatit. Plavbu si někteří zpestřili tažením za lodí na laně a večer jsme ještě stihli pokoupit na trhu pár lahví oliváčů a společně oslavili, tentokrát decentně, úspěšnou plavbu společnou večeří v místní konobě.